Zlato a zlatokopové na Yukonu - vyprávění o naší cestě do USA a Kanady

Naše cesta za zlatem

Zde si můžete přečíst vyprávění o naší cestě po Americe, ale také zde můžete získat zajímavé informace o zlatokopech a o cestování po USA a Kanadě. Stránky jsem vytvořil v roce 1999 a poté jsem se o ně téměř deset let nezajímal. V roce 2009 jsem se rozhodnul, že stránky předělám, ale jen po technické stránce. Informace jsou stále z roku naší návštěvy USA a Kanandy, tedy roku 1997 a 1998.

Do USA, Kanady a na Aljašku jsme se vypravili začátkem léta roku 1998, a to díky cestovní kanceláři AQUA CLUB.
Po Americe jsme projeli mnoho tisíc kilometrů, ale ve svém povídání se zaměřím hlavně na zlato na Klondiku.

Dopravu a ubytování lze řešit různě, ale nutností je dobré auto. Bez něj se vůbec nikam nedostanete. Naše desetičlenná expedice měla k dispozici obytný karavan, neboli R.V.(recreation vehicle), se speciální úpravou. V autě jsme nejen cestovali, ale i spali a vařili, a byli tak nezávislí na okolí.

Počasí bylo příjemné a teplé a to i v oblastech nedaleko polárního kruhu.

První setkání se zlatem bylo na potoce Clear Creek několik desítek mil před Dawson City. K večeru jsme tu zastavili na místě vhodném k přespání. Některých z nás se zmocnila zlatá horečka a tak jsme pomocí primitivních nástrojů zkusili štěstí. Po chvíli práce se dostavil úspěch. Společnými silami jsme vyrýžovali několik zlatěnek. Nebyli nijak velké a odborníci se shodli, že v Čechách jsou větší. Možná mít více času , byl by úlovek lepší, my jsme ale spěchali do centra zlaté horečky - městečka Dawson City.

Naše cesta však nejdříve vedla do oblasti potoka Bonanza Creek, kde se před sto lety prvně objevilo zlato a vypukla zlatá horečka. Krajina je zde stokrát přerytá a místy vypadá jako naše uhelné povrchové doly. Přesto tu je mnoho turistů, kteří se snaží rýžovat zlato. Většinou to, ale vůbec neumí, takže kdyby tu i nějaké zlato bylo, nic by nenašli. Stopy po zlaté horečce připomíná i historický bagr, který se používal k těžbě zlata. Je to ohromný kolos, největší dřevěný bagr na světě, který plaval ve vyhloubené jámě plné vody. V předu zeminu nabíral, ve svých útrobách vybral zlato a za sebou vysypával hlušinu. Tak se tento plovoucí kolos pomalu pohyboval kupředu.

V této oblasti je i mnoho zlatokopů, kteří se těžbou zlata živí. Navštívili jsme jeden takový rodinný podnik. Dohromady mají asi 70 claimů, kde je ještě velké množství zlata. Velikost claimu je asi 200 metrů na šířku a okolo 700 metrů na délku. Kdo si ale myslí, že tu jsou opravdové valouny, je na omylu. Těží se tady jen malé zlaté šupinky, jen tu a tam se najde malý nugetek. Doba velkých valounů už je pryč. K těžbě se používá moderní technika. Bagrem se hlína nasype do velikého stroje, který snad připomíná betonárku. Když se ještě do stroje přivede pomocí velkého čerpadla voda ,je výsledkem vanička písku, který obsahuje veliké množství zlata. Ten se ještě na zvláštní odsředivce propere a je tu miska pravého zlata.

Kdo má zájem může se vyzkoušet rýžování sám. Ochotně vám tu za pár dolarů půjčí pánev i gumáky. Kdo chce mít jistotu, že něco opravdu najde, dostane za příplatek písek, ve kterém je stoprocentně zlato. I tak je ale zapotřebí mít určitou zručnost, jinak o všechno zlato přijdete. Jednoduše ho neodbornými pohyby z pánve vylejete. My jsme také žádné velké úlovky neměli a to mezi námi byli opravdu zkušení zlatokopové. Majitelé dolu si své zlato pečlivě střeží a turisty nechají jen paběrkovat. Komu se nedařilo vůbec, mohl si opravdové aljašské zlato koupit přímo u majitelky claimů.

Jako správní zlatokopové jsme po práci vyrazili do města užít si své zlato. Městečko , které leží na soutoku řek Klondike River a Yukon River je známé z mnoha filmů, povídek i písní. Je to nevelké zlatokopecké město. Když přijde zima, sjedou se do svých domů všichni zlatokopové z okolí. Teď, na začátku zlatokopecké, sezony jsou tady převážně turisté a majitelé obchodů, restaurací, barů a dalších atrakcí. Dřevěné domy a hliněné ulice působí, jako když jsme se opravdu ocitli o sto let zpět.

Večer jsme vyrazili do salónu Diamond Tooth Gertie´s na kankán. Za vstupné pěti kanadských dolarů se člověk dostane do veliké místnosti plné hracích automatů, stolů na hazardní hry a velikým pódiem jako v divadle. U stolečků sedí hlavně turisté z Ameriky i Evropy. Během večera tu několikrát vystoupí kankánové tanečnice v čele s "Tlustou Gertou"(tak jsme jí nazvali podle jejího vzhledu a názvu salónu). Malé doporučení pro ty, kteří neradi tancují. Nesedejte si blízko pódia, můžete se stát účastníky taneční soutěže o podvazkový pás. Kdo ale rád tančí na jevišti s lehce oděnými děvčaty, nechť to zkusí. Osobně mohu doporučit. V následujících dnech jsme cestovali dál na Aljašku, ale o tom zase až někdy příště.